Proč existují  všechny ty módní obavy,

stereotypy a předsudky?

Vždyť přeci neexistuje riziko,

že by nám mužům mohly sukně nebo podpatky jakkoliv ublížit!

Anebo ANO?

Anebo je to všechno úplně jinak?

Možná  jenom potřebujeme hrdinu, nějakého politika

či populární osobnost,  která by ukázala,

že dámská konfekce při styku s mužskou pokožkou nevydává elektrické šoky

ani nepodléhá okamžité sebedestrukci.....?

Nepíše se v kalendáři

již rok 2019?

Proč je pak alenaše rozhodování stále a velice často ovlivňováno
stereotypy a předsudky,
a to jak těmi, které řeší lidé kolem nás,
tak těmi našimi vlastními.

Přitom v oblékání snad nejde o nic jiného,

než se cítit dobře a nebýt jako zavřenýv konzervativní totalitní uniformě  armády Severní Koreji

Však řekněte sami, ale popravdě.

Jak to vidíte vy? Je to pravda nebo ne?

Společenská očekávání

na pánskou konfekci?



- Jednotné a jednoduché oděvy neutrálních a tlumených barev

- střih respektující přírodní siluetu člověka (muže)

- robustní látky a formální boty symbolizující dominanci a sílu

- jednoduchá péče o vlasy a obličej

Společenská očekávání

na dámskou konfekci?


- Neomezená volba střihů a barev, módních prvků a potenciálního experimentování

- Volba oblečení daná pouze a jenom fantazií a osobností dané ženy, a to nejenom ve všech možných typech kalhot, ale přirozeně i sukní libovolné délky a tvarů

- Nomezený výběr látek, barev a jejich kombinací, designových linií a siluet

- Prostor k optické práci se svým vzhledem, a to ať už například korzetem či podpatky

- V případě chuti poté možnost využít protoru k všemožným rituálům krásy, úpravy vlasů či make-upu....

Pokud Vám to vše připadáskutečně nespravedlné a zarážející

Pak nejste jediní!

Dnes a denně mě na e-mail píšou návštěvníci tohoto webu a přiznávají,

jak rádi by řekli sbohem stereotypům pánské kofekce,

jenomže se cítí jako v kleci předsudků

Co přesně ve svých odpovědích píšete?


1) Nejčastěji jsou zmiňovány jako důvod například strach z okolí a předsudků v sousedství

2) Respekt z očekávání na profesi s vysvětlením, že například policista musí respektovat svoji uniformu

3) Mnoho z mých čtenářů má také obavy, že by se na ně lidé koukali jako na nějaké

divné či nenormální / úchylné / homosexuální

Osobně bych Řekl: "Pro Bůh!"

Už za dámským oblečením přestaňme hledat něco

úchylného, sexistického, fetišistického!

Oblečení není nic víc než jen a pouze kus látky či plastu! Život skrývá nekonečnou škálu barev a jsme to pouze a jenom my, kdo má potřebu mu nastavovat hranice.

1) Pánové, postavme se absurdním předsudkům současného módního světa!

Žijeme ve 21. století. Ženy a muži si mají být rovni. Nebo alespoň to tak všude slyšíme.

Proč tedy vytvářet jakési zvláštní módní předsudky a specifikovat oblečení tak, že některé oděvy jsou klasifikovány pouze a jenom jako ženské a jiné jako pánské, navíc s tou možností, že ženy je v případě chuti mohou oblékat libovolně také.

Vysmějme se předsudku, že chlap, který nedodrží nepsaná módní pravidla a kategorizace je úchyl a divný.

V životě ženy i muže je nejdůležitější to, co umíme a známe, jací jsme lidé a nikoliv to, jaké oblečení jsme si ráno oblékli

2) Pánové, řekněme své jednoznačné proaktivní a razantní "NE" všem módním marketingovým stereotypům!

Módní PR není nic jiného, než dobře vymyšlený, zacílený a celá desetiletí
udržovaný úspěšný marketing  s neuvěřitelně ziskovým dopadem
v řádu milard dolarů ročně založený na jednoduchých třech pilířích:


  • Vytvoření představy, že muž v dámském oblečení je úchylná kreatura vyžívající se v extrémně fetišistickém oblečení


  • Utvrzení a přesvědčení mužů, že jediné pánské akceptovatelné oblečení je to nevýrazné, které kopíruje jejich přirozenou siluetu s maximálním užitím robustních látek a  v celkové kombinaci musí nezbytně nutně symbolizovat projevy mužské moci ve společnosti a symboly patriarchátu pro trvale udržitelnný rozvoj.


  • Ekonomické zhodnocení lehce proaktivnější touhy žen po atraktivnějším vzhledu, což má za následek, že v nabídce dnes známého dámského oblečení nelze nalézt prakticky nic, co by nebylo z mužského pohledu a chápání světa nějakým způsobem možné klasifikovat jako alespoň částečně sexualizovaného, tedy jinými slovy navrženého tak, aby některou část ženského těla odkrylo a žena v něm tak maximálním možným způsobem upoutala mužskou pozornost?

Muž nebude o nic méně mužem, ani nebude o nic méně "na holky" než všichni ti ostatní, pokud překročí vlastní stín, povznese se nad předsudky a nebude vnímat kalhoty a tenisky jako jedinou možnou volbu svého oblékání.

3) Pánové a dámy! Rozhlédněme se kolem sebe a vyslovme své odsouzení jakékoliv "pozitivní dikriminaci" včetně té, na základě volby oblečení!

Ať jsme již na kterékoliv straně barikády, připusťme si upřímně, zda-li není upřednostňování, favorizování či nadržování kohokoliv za to, že mě je jako člověk sympatický, že mě oslovuje svým vzhledem a oblečením naprosto dehonizující i pro tohoto člověka jako takového?

Není pro mě osobně jako lidskou bytost (a je jedno, zda jsem muž či žena) důležitější uznání a obdiv za to, co si myslím a znám, jaký jsem rodič, jak jsem ke svému okolí všimavý a prospěšný, než to, zda-li sleduji poslední módní trendy a zvládám či nezvládám přitáhnout pozornost zejména mužů užitím třeba i sexistického oblečení?

Pánové a dámy. Postavme se a bojujme proti tomu, aby kohokoliv uznání či úspěch byl založen pouze na vědomém či podvědomém užití oblečení. Pokud tomu tak je, sám vlastním tělem se propůjčuji k tomu samému, proti čemu bojuje například iniciativa, která volí každoročně negativní ocenění "Sexistické prasátko roku".

Oblečení není ničím jiným, než mým osobním vyjádřením toho, v čem se cítím pohodlně, příjemně, nápaditý a kreativní.

4) Odmítněme nesmyslná nařízení a absurdní dress kódy v zaměstnání

V létě 2017 zvolili řidiči autobusů ve francouzském městě Nantes originální protest proti firmou zavedenému dress kódu, podle kterého i v extrémních letních dnech museli za volant svých autobusů usednout v kalhotech s dlouhými nohavicemi, tedy nikoliv kraťasech, a do práce tak nastoupili v sukních.

Nejsem pošetilý a nepředpokládám takovou rebélii například u ústavních soudců, vojáků z povolání, chirurgů na operačním sále a v řadě dalších povolání s logickým předpokladem k firemnímu dress kódu. Přesto, většina nám dnes známých profesí nedává jakýkoliv předpoklad cokoliv komukoliv nařizovat a jakkoliv lidi na pracovních místech měnit v unifikované stádo zaměstnanců  bez vlastního názoru.

Každý z nás má právo projevit svoji osobnost a stejně jako je trendem doby například práce z domova, kdy jsou výsledky mé práce hodnoceny pouze na základě její kvality a hodnoty výsledků pro hospodářské výsledky firmy, není ani v kanceláři nezbytné klást jakýkoliv ekonomický důraz na firemní dress kód. Mimořádných pracovních výsledků lze totiž dosáhnout i v pyžamu či v teplákách.

 

Ať už odvahu dříve či později najdete či nikoliv tak vězte, že jen ten, kdo nemá vlastní život, tak ten jediný musí probírat životy jiných

Za mne, ať už je Vaše rozhodnutí jakékoliv, já radši budu drbaný a hodnocený, než abych se nudil a drbal a řešil ostatní

Další články a texty na webu?

Stačí kliknout a číst dál
Budu rád, pokud se stanete pravidelnými návštěvníky tohoto webu / Čím více nás bude, tím samozřejmější bude toto téma i pro naše okolí a celou společnost

Nashledanou,  © Copyright www.Be-a-Rebel.cz, 2019